První letošní akce je za námi a myslím, že se povedla. I když to vypadalo, že nikam nepojedeme. Tuto akci bychom mohli s klidem nazvat i „Počasí, nezlob se/nás“ nebo „Na tý louce zelený a až nasněží, tak uschne“. A pokud vám to nedává moc smysl, tak čtěte dál.
Letos jsme měli příjezd ale snadnější, protože když jsme do Rokytnice dojeli, vypadalo to na sjezdovce a okolních lukách, že v sobotu vyraší sněženky. Sníh slezl a tak jsme už v duchu vázali gordické uzle na našich pohorách a plánovali pěší výlet po okolních vyhlídkách.
Nakonec byla akce open…
Je potřeba ale ještě říci, že letošní jarní hory byly open. Hodně chlapáků odpadlo, jelikož bylo hodně nachlazení a zelené pláně v únoru moc nelákaly. Takže jsme do baťohů přibalili i naše ženy a dcery a vyrazili jsme chatu a krkonoše zdolat společně. Nakonec v počtu 16 a Gooddoog Marty 🙂
V pátek večer nám sice už při vykládání batožin a proviantu bylo divné, že tak trochu pršo-sněží, ale moc jsme na předpovědi nevěřili. Mezitím nám náš kamarád Jirka, hlídal pražskou centrálu :), poslal screen z počasové aplikace, kde bylo na obrázku vidět, že se po České republice plíží dvě zelená oka sněhových vánic v severních čechách a že tam má napadnout až 50cm nového sněhu. A v jednom z těch OK jsme se právě nacházeli. Hmm, tak třeba něco napadne 🙂
Turnaj v Hladovém Jacku a Leošovy narozeniny
Večer se obecně vydařil a i díky tomu, že Leoš slavil své narozky, tak jsme to i příjemně zapili, zahráli společenské hry a rozjeli víkendový fenomén Hunger Jack. Karetní hra Hladový Jack mě velice bavila, ale nevím čím to je, prostě jsem byl pořád poslední 🙂 Asi stáří 🙂 Nebo málo cvičím Goodmanovskou Padinu 🙂 Základní pravidla této hry napíšu v samostatném článku, myslím, že by se ostatním goodmanům mohla hodit na dlouhé celoroční večery.
Zasněžené ráno
No a ráno jsme se podívali z okna a mobilní appka na počasí a předpovědi nelhaly. Venku bylo bílo a napadaných 20cm nového sněhu. Prašánek jako víno. Takže jsme každý přeladil výbavu dle svého cíle. Někdo upgradoval na finální vybavení zájezdu a to byly běžky, někdo navoskoval sáňky, někteří z nás obouvali nesmeky na smekající se boty. A po snídani jsme vyrazili do všech koutů Krkonoš kolem Rokytnice. A to celý den za stálého hustého sněžení.
Expediční výpravy vyrazily
Tři expediční výpravy (rodiny) vedly směrem na Krkonošskou magistrálu a to doslovně „Běžky nebo pěšky“ (sníh lepil, jako prase). Další výprava atakovala sjezdovky na Studenově (které je nakonec pěkně vypekly) a nejmladší výprava mizela v závějích sněhu na saních (jen stopy po nich zůstaly).
Vymodlené Dvoračky, pivko a borůvkové knedlíky
Ze svého pohledu a ještě dnes bolavých lýtek musím uznat, že částečná trasa na běžkách a finálně pěšky na Dvoračky, s celkovou délkou 17 km, byla výživná a bolavá. Ale ta panoramata a společné zážitky stály za to. Ještě že na trase je tolik potřebných kiosků 🙂 Cestou necestou, magistrálou, přes sjezdovky, potokem, nepotokem, tak ten poslední kilometr před Dvoračkama zatraceně bolel. Ale věděli jsme, že nás čeká pivíčko, svíčková, kachýnka a hlavně borůvkové knedlíky. A všechno se splnilo vrchovatě.
A hurá zpátky na Spoje
A pak cestou zpět nahodit tempo, abychom se v té vánici zahřáli. A jak jsme se před setměním vraceli zpět na chatu, tak zmizeli v lesích a po cestách i ostatní tůristi a zůstali jsme v lesích sami. Bylo to skoro až magické. A když jsme se zastavili, abychom neslyšeli praskání sněhu, to ticho bylo skoro hmatatelné. Nakonec v difuzi přes sjezdovku ve Studenově, kde jsme měli co dělat trefit cestu a hurá jsme v chajdě. Uff 🙂
No a co s načatým večerem? Jířa upekl pizzy, s Michalem jsme vyrobili topinky ala Boloňése, kdo chtěl tak se parádně vyškvařil v sauně u chajdy a klasika večerní Hunger Jack.
Neděle – pochvala patří všem lyžařům
Goodmanovskou prémii za neděli myslím za svůj heroický výkon vyhráli Leoš s Klárou a Martym, kteří zdolali nakonec ještě sjezd k Mumlavským vodopádům ve spřežení Marty – Klára a Leoš zvaný Mrazík na závěr. Čest před nastoupenou jednotkou 🙂
Knoteni si dali v Harrachově pěkný výlet do Harrachovské sklárny s prohlídkou sklárny, brusírny a místního pivovaru. Černoši ještě nějaký ten sjezd na prázdných sjezdovkách a ostatní kafíčko, nebo luxusní cukrárnu.
Pohodička nakonec 🙂
No a pak hodinový sjezd z hor po „náledí“ do civilizace a hurá domů 🙂
Tak to byly letošní pěško – běžko – hory. A už se těšíme na příští rok.
Standa
