Řešíš to taky: jsi syn a je ti právě patnáct, nebo otec a pouštíš puberťáka večer s partou ven. Alkohol je všude a látka téměř absolutně dostupná má své klady a zápory. Je třeba se k ní zdravě postavit. Co třeba tím, že to bude s tátou?
Nevyhnutelná molekula
Ethanol, etanol, ethylakohol, alkohol, špiritus – nazvěme to jakkoli, jedno přitom zůstává. Rekreační omamná psychoaktivní látka je legální a společensky akceptovaná, ovšem s vysokým počtem závislých lidí.
Věc se často zlehčuje, přestože problematicky alkohol v České republice konzumuje jeden milion lidí. Šok? Pochybujeme. Všemožné (často opakované) statistiky jasně ukazují na rozšířenost konzumace i mezi mládeží a dětmi.
Podle odborníků na drogy a závislosti má problémy s alkoholem asi 115 tisíc dospívajících. Každé čtvrté dítě přitom ochutnalo alkohol s rodiči.
Je to v pohodě? Bez zbytečného strašení si v klidu odpovězme prostým “ne”. Pokud jde o dítě, konzumace alkoholu není v pořádku nikdy.
Buďme striktní, vyplatí se to
Pokud chceš pokračovat ve čtení tohoto článku, pojďme si společně říct jednu důležitou věc. Alkohol do rukou dětem ani dospívajícím jednoduše nepatří.
Řecký filozof, matematik a pedagog Platón řekl: „Chlapci by se měli zdržet veškeré konzumace vína až do osmnáctého roku, neboť není dobré přidávat oheň do ohně.“
Věková hranice 18 let pro legální užívání je dána zčásti fyziologicky. Mozek mladého člověka dozrává nejméně do 21 roku: do této doby nechť alkohol ideálně vůbec nepije.
Jako rodič přitom neseš přímou odpovědnost přinejmenším za to, že skleničku nedostane dítě právě od tebe (ač je to v mnoha rodinách rádoby úsměvným zvykem).
Důležité je pamatovat i na to, že podávání alkoholu nezletilým osobám je trestný čin bez ohledu na to, že jsi přece táta a máš za to, že si to můžeš dovolit. Nemůžeš.
Dobrý sluha, ale zlý pán
Užívání alkoholu má svá psaná i nepsaná pravidla. Těch je, chlape, plný život, ať už piješ na souši nebo na vodě.
Nechceme ale nic démonizovat. Naším cílem je naopak rozkrývat prostřednictvím Goodmanů některá tabu. Pomůžeme si teď dalším citátem známé postavy bohatých dějin Evropy. William Shakespeare řekl: “Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.”
Zároveň je potřeba vědět, že žijeme ve složitém a náročném světě, kde démoni číhají na každém rohu. Nejde zdaleka jen o alkohol, ale i o oblast online technologií či sexuality.
Aby muž uměl démony rozpoznat, musí se mužem nejprve stát. Mužem bystrým, sebevědomím a ostražitým jako bojovník, který se prosekává houštinou nebezpečné džungle. V té betonové je to potřeba možná dvojnásob.
Nejde ti to? Nejsi sám. Jako chlapi jsme ztracení tak trochu všichni. Jde o symptom doby, jejíž důsledky přitom doléhají na nás i naše syny. O to víc je potřeba dávat pozor i na alkohol, aby se nestal první volbou při řešení náročných životních situacích.
Poprvé, svého druhu iniciace
Sentimenty stranou, berme to jako fakt. Pokud jsi chlap v 21. století, patříš mezi jednu z několika prvních generací mužů vůbec, kteří už nejsou vědomě zasvěcováni do období, kdy se z chlapce stává něco víc.
Proč tomu tak je perfektně pochopíš z knihy Mužství od Steva Biddulpha, o které psal Standa tady.
Základní příčina je docela prostá. Nevedou nás zdatnější muži, kteří by ukazovali, kde je brána do světa skutečné dospělosti, a jak jí projít. Roli starších, moudřejších a zkušenějších pak přebírají více či méně účelově hlavně trh, politici a média.
Rituál iniciace, uvedení jednotlivce či čekatele do společenství nebo do určitého životního stavu – třeba právě do dospělosti – pak žalostně chybí. Moc ezo? Ani náhodou, nohy máme pevně na zemi a víme, co píšeme.
Iniciace jsou dodnes součástí mnoha tradičních kultur a na našem území byla jednou z jejích kontroverzních forem donedávna třeba vojna (o ní, maturitě nebo svatbě ale jindy).
Iniciace je důležitým psychologickým krokem ve vývoji lidského druhu i jednotlivce. Tváří tvář věcem, které nás přesahují nejste ty ani tvůj syn žádnou výjimkou.
Právě ono první opití může kdysi respektované rituály v moderní době suplovat. Co naplat, že tajně, s divokou partou a hlavou jako střep.
Vzpomeň si na jedno: když ses ty sám úplně poprvé opil, možná ses taky úplně poprvé chvíli cítil jako chlap.
Po ránu mokrej hadr na tlamu
S prvním velkým opitím přichází zpravidla první blitka. Netrestej za nic syna a raděj mu v klidu, až jeho tělo dostane pryč i poslední zbytky alkoholu, povyprávěj příběh o tvém poprvé.
Možná přitom zjistíš, jak moc jste si podobní. Možná přitom zjistíš, že se syn i s pořádně bolavou hlavou vrhnul do dalšího dne s dávkou odvahy a přes nadávání mámy najdeš prostor syna za něco ocenit.
Když (nejen) táta provází
Průvodcovství je skvělá věc. Staršímu muži dává možnost retrospektivy. Můžeš se tak ohlédnout a položit si otázku, kým jsi byl ve věku, ve kterém je teď tvůj syn. Otázek spojených s pitím se nabízí celá řada:
- Kdy jsem se poprvé opil?
- S kým to bylo?
- Jaké to bylo?
- S kým jsem o tom mohl mluvit?
- Co mi ta zkušenost přinesla?
Ať už jsou tvé odpovědi jakékoli, v každém případě z nich můžeš čerpat a provést svého syna první ebrietou lépe, než jsi jí třeba prošel sám.
Pokud je pro tebe z nějakého důvodu toto téma náročné (třeba proto, že tvůj otec pil, bil matku a jsi bojovník proti alkoholu), neboj se průvodcovství svěřit jiným mužům, ke kterým máš důvěru a úžeji se jim obklopuješ.
Steve Biddulph ve své knize Mužství říká: “Když jste otcem synů, je vynikající, máte-li skupinu mužských přátel, s nimiž se vídáte, takže vaši synové začínají mít pocit, že jsou přijímáni do světa dospělých mužů.”
Mladej, skoč mi pro pivo!
Tuhle scénu z filmu Obecná škola si už možná nepamatujete. „Litr řezanýho,“ postaví Eda na pult džbánek. Výčepní roztočí půllitr světlého a černého. Eda čeká, až klesne pěna, a pozoruje rušnou společnost zakouřené hospody.
Pár hostů zpívá s harmonikou, u vedlejšího stolu jsou karbaníci. Edův kamarád Tonda přistoupí k jednomu z nich: „Tati, pojd už“, řekne. „Nazdar, kamaráde! Chceš si cucnout?“ Tonda trochu upije z otcova piva a znovu řekne: „Tati, pojď už.“ „Teď nemůžu, Toníku. Řekni mamince, že tatínkovi jde karta a že by okrádal vlastní rodinu, kdyby teď přestal hrát.“
„Můžeš,“ řekne hostinský, když dotočí oba půllitry na míru. Eda z nich přelévá pivo do svého džbánku a jde za svým tátou domů.
V retrospektivě Zdeňka Svěráka, kterou natočil se svým synem Janem, svítí inspirace vlastním dětským prožitkem na všechny strany. Zachycena je bezelstně, s patřičným komentářem a dobovou atmosférou.
Sladkobolná romantika i po letech dobře ukazuje různé strany téže mince. Jeden chlapec jde otcovi pro pivo do džbánku, druhý chlapec jde pro otce do hospody. Scéna nabízí prostor pro mnoho úvah nad námi chlapy a zlatavým pěnivým mokem.
Dnes ale malého chlapce pro pivo jen tak nepošleš. Až na hospody v nejzapadlejších vesnicích, kde si všichni vidí do talíře, nikde pivo pro tátu do džbánku nenalejou. Žijeme v době korektní.
Synovi samotnému nalejou až za pár let, když už bude trochu jako chlap vypadat, a neexistující občanku přitom mnohde ani kontrolovat nebudou. Žijeme korektně?
Pojď, dáme si jedno
“…ale mámě to říkat nebudeme!” Lež za zády manželky? Nikoli, pánové. Muži občas mají rádi tajemství a ještě více vlastní prostor, který je jen jejich a nikdo další do něj nemůže. Tajemství jsou totiž občas nebezpečná a právě aspekt toho být na hraně je tím, co je na nich přitažlivé.
Nehledejte za těmito pohnutkami šovinismus, snahu o lest nebo manipulaci. Skočit si někdy tajně se synem – klidně hned v den, kdy dosáhne plnoletosti – na pivo může znamenat malý velký zážitek.
Pokud nebudete sedět v baru do rána a nedeaktivujete tím všechny své nejlepší mužské schopnosti na další dva dny, v klidu si pivo spolu dopřejte.
Ač to žena třeba nepřizná, uvnitř bude ráda, že má doma dva zdravé chlapy, kteří chápou hodnotu vlastního prostoru a umí si jej zdravě užít.
Pak bych klidně okořenil „citací“ od nějaké ženy, která potvrdí, že sice nerada vidí, že chlapi lezou do hospody, ale vnitřně je šťastná, že jsou spolu.
“Náš syn Petr je čerstvý dospělák. Občas si na to těžko zvykám a pořád ho vnímám v mnoha věcech jako kluka. Když jdou s manželem jednou za čas na to svoje pivo, nejsem na první dobrou úplně ráda. Nikdy to ale nevyústilo v nic špatného a když se spolu ti moji kluci vrátí domů, vidím, jak jsou na sebe naladění. Je znát, že si spolu perfektně pokecali a já jsem pak vlastně ráda, že to tak mají”, říká Martina, manželka a máma dvou členů našeho spolku.
Pokud se vám v dospělosti stane společné pivo příjemným rituálem, buďte vděční a této skutečnosti si važte.
Ne každému se dostane příležitosti žít jako otec a syn dobrý vztah, který se opírá o důvěru a přirozenou radost z čistě mužské pospolitosti.
Vem tátu na pivo, dřív než bude pozdě
Možná jsi už jako chlap sám dávno dospělý, tvůj táta je pořád na světě a na pivo spolu stejně nechodíte. Můžeš proto mít spoustu důvodů od vzdálenosti fyzické, přes tu mentální až po nedostatek času.
Víš, čeho lidé nejvíc litují na smrtelné posteli? Možná tě to překvapí, a možná ne. Na toto citlivé téma bylo v rámci paliativní péče (specializované péče o umírající) provedeno množství výzkumů a studií.
Všechny do jedné přinesli stejný výsledek: lidé v drtivé většině nelitují toho, co udělali v životě špatně. Lidé litují toho, co neudělali. Co chtěli, a nemohli, co chtěli, a nestihli. Vzít tátu na pivo – nebo s ním dokonce chodit pravidelně – může být jedna z nich.
„Svoje první pivko jsem zažil s kámošem. Byly tři a po nich ošklivá noc na záchodě. Jen se svým tátou jsem si pak pivo nikdy nedal, a dnes cítím, že mi to chybí. I když ta možnost mockrát byla, protekla nám mezi prsty. Táta tu už není. Ale jsem tu já a můj syn. Těším se, že jednou vezmu našeho Lukyho na to naše první točený. Možná mu pak přidržím hlavu, až bude mít hlavu jako na kolotoči. A když nebude chtít pít, nevadí. Právě naopak“, svěřuje se Goodman Standa.
Možná je pro tebe problematické s tátou vůbec mluvit. Rituál společného piva může být ovšem skvělým prostředkem k tomu, jak se s tátou naučit být.
“Mýmu tátovi táhne na osmdesát a na pivo poslední dobou moc nechodíme. Když už jdeme, tak protože on má pivo rád. Pro mě je to o tom, že se setkáváme na neutrální půdě. A je to takový chlapský. Když jsem byl malej, v hospodě jsem dostal limonádu a řekli mi, běž si hrát. Byli jsme otec a syn. Teď tam sedíme jako dva chlapi”, sdílí Jiří, otec tří dospívajících dětí.
Hurá do praxe!
Téma je širší, než se mohlo na první pohled zdát! Ať už do něj právě skáčeš rovnýma nohama, nebo jsi mazák a víš co a jak, je dobré být ve střehu. Bdělý a připravený otec umí nejlépe reagovat na potřeby svého syna.
I tak se občas vynoří nepříjemné otázky či dokonce pochybnosti. Je to v pořádku. Goodmani jsou tu proto, aby pomohli. Třeba jen sdílením nebo možností přečíst si zkušenosti jiných – je důležité vědět, že v tom nejsi sám.
Sleduj naše webovky, jsme tu pro tebe. Společně se synem se můžeš přijít podívat, jak funguje náš sportovně-turistický klub nebo vyrazit na některou z dalších plánovaných akcí.
Aktivní jsme na Facebooku, máme svou malou uzavřenou skupinu a napsat můžeš Goodmanovi Standovi rovnou přes WhatsApp.
